Badriyah – international bellydancer, orientální břišní tanečnice, výuka a vystoupení » Hudební nástroje arabské hudby

Hudební nástroje arabské hudby

Arabská hudba je jedinečná a krásná v mnoha ohledech. Nejsou to jen rytmy, které nám evropanům připadají velmi exotické, ale jsou to také hudební nástroje, které dodávají arabské hudbě onu „orientální“ příchuť. Jelikož je článek věnován právě vám, tanečnicím, vybrala jsem ty nejznámější a nejdůležitější hudební nástroje, které se objevují nejen ve folklórní, ale také v klasické egyptské hudbě. Aby byl pohled na jednotlivé nástroje kompletní, vytvořila jsem hudební ukázky, ve kterých uslyšíte nejprve hrát nástroj sólově a poté jej uslyšíte s orchestrem.

 

Kanoun (qanoun, santur, cimbalon, citera)

Kanoun je vyroben ze dřevěné desky, šestadvaceti trojitých nylonových stun a z kovových klíčů, které mají za úkol lazení jednotlivých strun. Hudebník hrající na kanoun má nástroj položený na kolenou a zvuk vyluzuje pomocí svých prstů, na kterých jsou upevněny kovové kroužky, kterými na nástroj vybrnkává.

Kanoun pochází z Persie a to z dílny arabského filozofa Ibn Al Farabi, který se zabýval teorií perské a arabské klasické hudby. Kanoun je typický pro hudbu arabského světa, Persie, Turecka a východní Evropy. V klasické egyptské hudbě jej můžeme často slyšet například v instrumentálních podáních skladeb Oum Kalthoum.

 

Oud (´ud, lute, kuitra)

Tělo nástroje je vyrobeno z jednoho kusu dřeva připomínající tvar hrušky. V jeho ozvučné desce můžete najít většinou tři otvory: jeden větší a dva menší, okolo kterých se nachází spousta krásných ornamentů. Jedná se o strunný nástroj, který má čtyři dvojité struny a jednu samostatnou – basovou. Hráči používají k vybrnkávání dlouhé trsátko, které tradičně bývá vyrobeno z orlího pera.

Oud je to velice starý nástroj, jeden z prvních byl nalezen v hrobce slavného egyptského muzikanta Harmosise z roku 1500 př.n.l. Existuje samozřjemě spousta typů oudu, řecká forma oudu se nazývá bazooka a oproti oudu je výše laděna. Oud je typický svým překrásným sametovým tónem, který můžete často slyšet v taqsimových skladbách arabské hudby.

 

Nay (ney, nai)

Nay patří mezi jedny z nejstarších nástrojů, můžeme jej totiž spatřit ve výzdobě hrobek starých 5000 let. Název nay znamená v překladu „rákos“, odkud vyplývá, z čeho je tento nástroj vyroben. Turkové však později začali používat k výrobě také dřevo, kosti nebo rohy. Nay je tedy flétna, která obsahuje sedm dír: šest pro prsty a jednu pro palec.

Hudebníci, hrajíci na nay, nehrají na jeden jediný nástroj, ale mají většinou sedm různě dlouhých flétnen, které jsou jinak laděny. Podle potřeby, tóniny, ve které se hraje, zvolí hudebník vhodný nay. Nay můžeme slyšet jak v klasické hudbě, kde se používá dlouhý typ flétny, tak ve folklórní hudbě, kde můžeme vidět spíše kratší verzi flétny bez díry pro palec.

 

Mizmar (zurna, sornai)

Mizmar je předchůdcem hoboje, jedná se tedy o dechový nástroj, jehož tělo je opět vyrobeno z jednoho kusu dřeva. Každý mizmar má 7 dír vepředu pro prsty a jednu pro palec. V Turecku se nazývá zurna, v Íránu sorna a dokonce v Číně je znám pod názvem surnai. Svým silně kónickým tvarem se odlišuje od klasického hoboje, který je navíc opatřen složitou mechanikou.

Typický je pro mizmar jeho „pištivý“ zvuk především ve folklórních skladbách pro saidi. Tančíte-li rutinu raks sharki a ozve se mizmar, bývá to často signál pro změnu do folkórněji laděného tance.

 

Darbuka (tabla, dumbek, tarabuka)

Jméno tohoto bubnu pochází ze slova „derb“, což v překladu znamená „bouchat, udeřit“. Tradičně je tělo darbuky vyrobeno z keramiky a je potaženo zvířecí kůží (dle slov Issam Housana zní nejlépe darbuka s rybí kůží). V moderní době naleznete především kovové darbuky s plastovou blánou, které nejsou tak náchylné na poškození jako tradiční nástroje.

Tanečnice znají darbuku především z bubnových sól, ve kterých je darbuka právě tím bubnem, který sóluje, zatímco ostatní, většinou níže laděné bubny, drží rytmus. Tento buben se však téměř vystkytuje v celé arabské hudbě, od folklórní až po klasickou.

 

Arabská hudba je nejen plna originálních arabských hudebních nástrojů, ale také v ní můžeme slyšet spoustu nám běžně známých nástrojů jako jsou housle, akordeon nebo saxofon. Jedná-li se o klasickou hudbu, můžeme v ní zaslechnout celý orchestr, který je obohacen některými arabskými nástroji. Avšak folklórní hudba je z větší části hrána právě na nástroje tradiční.

Určitě znáte krásná baladi nebo taqsim pasáže, ve kterých sóluje akordeon nebo housle. U houslí se hodí ještě jedna malá zmínka, a to o nástroji rebaba, což je folklórní obdoba houslí (avšak se dvěmi nebo třemi strunami), kterou můžete slyšet především v Marocké hudbě.

Některé tanečnice využívají při svém tanci další hudební nástroj – činelky. Jedná se o velmi náročnou věc, jelikož tanečnice musí nejen znát perfektně rytmy, na které tančí, ale musí také skloubit tanec se hrou na samotné činelky.

A na závěr jeden krásný video záznam legendární zpěvačky Umm Kalthoum s jejím orchestrem (všimněte si nástrojů kanoun, oud a nay):

Zdroje:

www.belly-dance.org

www.meme.uchicago.edu

www.tabcharani.com